Soubor obsahuje třináct mapových děl, jež se dají rozdělit do pěti skupin:
- Mapy hodnotící aktuální přírodní potenciál pro výskyt a případnou obnovu výmladkových lesů na území České republiky (2 mapy)
- Mapy hodnotící prostorové rozmístění nízkého, středního a výmladkového lesa na území tehdejší Československé republiky v roce 1920, vyobrazen prostor současné ČR (3 mapy)
- Mapy hodnotící prostorové rozmístění nízkého, středního a výmladkového lesa na území České republiky v roce 2018 (4 mapy)
- Mapy hodnotící prostorové rozmístění výmladkového lesa na území Moravy a Slezska na konci 18. století (2 mapy)
- Mapy hodnotící prostorové rozmístění výmladkového lesa na území Moravy a Slezska v polovině 19. století (2 mapy)
Mapy rozšíření výmladkových lesů vytvořené pro území České republiky
Tomáš Slach, Martin Šrámek, LDF, MENDELU
Pravděpodobnost aktuálního výskytu pozůstatků výmladkových lesů v biotopech České republiky
Mapa vychází z výsledků projektu NAKI Starobylé výmladkové lesy, jejich význam a udržitelnost v kulturní krajině (2013-2016, DF13P01OVV015). V rámci zpracovávání projektu autoři poukázali na fakt, že relativně velké množství lesů výmladkového původu není v datech o lesích, která jsou v současnosti k dispozici, podchyceno. Jedná se především o takzvané nepravé kmenoviny. Takové lesy mají sice výmladkový původ (a mnohdy byly výmladkovým způsobem dlouhodobě obhospodařovávány), byly v nich však zahájeny převody na les vysoký a jako takový jsou také zaznamenávány v lesních hospodářských plánech. Řešitelé projektu vytvořili na základě expertních odhadů a terénních zkušeností odhady procentuální pravděpodobnosti zachovalosti pozůstatků lesů výmladkového původu v jednotlivých typech lesních biotopů České republiky. Zobrazení všech segmentů těchto biotopů na území ČR s příslušnými pravděpodobnostmi je předmětem právě této mapy.
Konkrétně se jedná o následující biotopy (v závorce procentuální pravděpodobnosti aktuálního výskytu pozůstatků výmladkového lesa):
K3 vysoké mezofilní a xerofilní křoviny (5), L1 mokřadní olšiny (10), L2.2 údolní jasanovo olšové luhy (15), L2.3 tvrdé luhy nížinných řek (10), L2.4 měkké luhy nížinných řek (20), L3.1 hercynské dubohabřiny (50), L3.2 polonské dubohabřiny (60), L3.3 karpatské dubohabřiny (50), L3.4 panonské dubohabřiny (75), L4 suťové lesy (10), L5.1 květnaté bučiny (0,5), L5.3 vápnomilné bučiny (1), L5.4 acidofilní bučiny (0,5), L6.1 perialpidské bazifilní teplomilné doubravy (90), L6.2 panonské teplomilné doubravy na spraši (70), L6.3 panonské teplomilné doubravy na písku (50), L6.4 středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (50), L6.5 acidofilní teplomilné doubravy (80), L7.1 suché acidofilní doubravy (50), L7.2 vlhké acidofilní doubravy (50), L7.3 subkontinentální borové doubravy (1), L7.4 acidofilní doubravy na písku (50)
V České republice se vyskytuje více než 8 km2 biotopů s 90% pravděpodobností výskytu pozůstatků výmladkového lesa. Více než 116 km2 zabírají biotopy, u nichž je 75% a vyšší šance takového výskytu. Biotopy s pravděpodobností 50 % a více pak pokrývají 2065 km2. Celková plocha biotopů s pravděpodobností alespoň 1 % zaujímá plochu 5 588 km2. Velkou část této plochy (2 451 km2) však reprezentují biotopy právě s hodnotou 1 %, tedy velmi malou šancí na skutečný aktuální výskyt.
Současný přírodní potenciál bioregionů České republiky pro využití výmladkového hospodaření
Mapa vychází z údajů Registru biogeografie, v němž lze nalézt informace o zastoupení konkrétních druhů dřevin v jednotlivých biogeografických jednotkách. Zde byly využity jednotky individuální – bioregiony. Ty jsou vhodným rámcem pro prostorové vymezení oblastí s jednotnými či velmi podobnými přírodními podmínkami. Na základě expertního posouzení byly vybrány druhy dřevin s velmi dobrou výmladnou schopností (duby, habr, javory, lípy, topoly, vrby a akát). Bioregiony pak byly v mapě rozklasifikovány na základě procentuálního zastoupení právě těchto druhů dřevin. Druhým kritériem, které je v mapě zobrazeno, je poměr listnatého a jehličnatého lesa. Bioregiony s nejvyšším zastoupením vybraných druhů dřevin a dominancí listnatého lesa lze považovat za vhodnější pro případné snahy o obnovu výmladkového hospodaření. U jednotek s nižšími hodnotami vybraných ukazatelů není obnova nemožná, ale je méně vhodná a nalezení patřičných lokalit zabere více času.
Nejvyšší procentuální zastoupení vybraných druhů dřevin nalezneme v bioregionu Hustopečském (92 %), Lechovickém (78 %), Hluckém (67 %) a Mikulovském (65 %). Průměrné zastoupení těchto druhů v jednotlivých bioregionech činí 20 %.
Rozloha nízkého lesa v soudních okresech ČSR v roce 1920 (na území současné ČR)
Pro vyobrazení situace v roce 1920 byla využita publikace Výsledky statistického šetření o poměrech lesů v republice Československé dle stavu roku 1920 (Praha, Státní ústav statistický, 1925). V publikaci bylo využito členění na administrativní jednotky nazývané soudní okresy. Těch bylo v tehdejším státu na území současné České republiky 328. Průměrně taková jednotka tedy zabírala plochu 240 km2.
Pro každý soudní okres jsou v tomto časovém období dostupné dva typy údajů o lesích a lesním hospodářství – první typ reflektuje data týkající se větších hospodářských jednotek (revírů či polesí) a vychází z lesní evidence, druhý typ je zaměřen na drobné lesní majetky mnohdy nespravované odbornými lesními hospodáři. Druhý typ dat může být lehce zkreslen využitím metody odborných odhadů pro kompletaci dat. Na druhou stranu se jedná o prostorově významnou součást celkové lesní plochy (první typ 1 093 524 ha, druhý typ 643 959 ha) a data tak byla dána dohromady a jsou prezentována v součtu jako celek.
Z hlediska rozlohy nízkého lesa byly tehdy nejvýznamnější soudní okresy Brno (5 337 ha), Mikulov (4 440 ha), Hodonín (4 099 ha), Moravský Krumlov (3 798 ha), Bučovice (3 227 ha), Vyškov (3 017 ha) a Znojmo (2 946 ha). Až po těchto jihomoravských správních jednotkách následovaly první české – Městec Králové (2 912 ha), Libáň (2 689 ha) a Beroun (2 665 ha). Průměrná rozloha nízkého lesa na jeden soudní okres činila 296 ha. Ve 160 okresech nebyl zaznamenán žádný segment výmladkového lesa. Lze tedy říci, že se nízký les vyskytoval v roce 1920 v polovině tehdejších soudních okresů ČSR (na území současné ČR).
Rozloha středního lesa v soudních okresech ČSR v roce 1920 (na území současné ČR)
Největší plocha středního lesa se v roce 1920 vyskytovala v soudním okrese Uherský Brod (3 191 ha). Následovaly soudní okresy Uherské Hradiště (1 514 ha), Nechanice (1 437 ha), Přerov (1 418 ha), Kroměříž (1 410 ha), Zdounky (1 351 ha) či Litovel (1 340 ha). Alespoň fragment středního lesa se vyskytoval v 98 soudních okresech, tedy necelé třetině celkového počtu. Průměrná plocha středního lesa na jeden soudní okres činila 85 ha.
Rozloha výmladkového lesa v soudních okresech ČSR v roce 1920 (na území současné ČR)
Mapa udávající rozlohu výmladkového lesa představuje součty nízkého a středního lesa v jednotlivých soudních okresech. Průměrná rozloha lesa výmladkového původu na jeden soudní okres v roce 1920 byla 382 ha. Celkem se vyskytovalo 174 soudních okresů s alespoň minimálním výskytem lesů výmladkového původu – ten se tak vyskytoval přibližně v 55 % všech jednotek. Nejvíce plošně zastoupen byl výmladkový les v soudním okrese Brno (5 459 ha). Následovaly Uherský Brod (4 945 ha), Mikulov (4 455 ha), Hodonín (4 099 ha), Moravský Krumlov (3 854 ha), Bučovice (3 397 ha), Nový Bydžov (3 219 ha) či Vyškov (3 033 ha). Ve většině soudních okresů tvořil dominantní složku celkové sumy tvar lesa nízkého. Existovaly však i výjimky, jako např. Uherský Brod, kde z celkové plochy výmladkového lesa 4 945 ha reprezentoval 65 % střední les.
Zajímavé je poměrné zastoupení lesa výmladkového původu v rámci celkové rozlohy lesní plochy jednotlivých soudních okresů. V soudním okrese Klobouky se nacházely téměř výhradně lesy výmladkového původu – zaznamenány byly na 99 % z celkové lesní plochy (2 064 ha). Zastoupení výmladkového lesa vyšší než 90 % pak měly ještě tři další okresy – Jaroslavice (94 %, 1 755 ha), Nový Bydžov (94 %, 3 219 ha) a Kojetín (93 %, 1 216 ha). V 17 soudních okresech pokrývaly výmladkové lesy nadpoloviční většinu celkové lesní plochy – kromě výše zmíněných se jednalo ještě o Pohořelice, Mikulov, Hustopeče, Přerov, Karlín, Ždánice, Městec Králové, Bučovice, Hodonín, Kroměříž, Moravský Krumlov, Nechanice a Osoblahu.
Rozloha nízkého lesa ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností v roce 2018
Pro vyobrazení aktuální situace byla použita volně dostupná data poskytovaná Ministerstvem zemědělství (eAGRI), konkrétně z roku 2018. Jedná se o shrnutí tzv. Souhrnných informací o stavu lesa (SIL), které spravuje Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL). Prostorovým rámcem byly zvoleny správní obvody obcí s rozšířenou působností (SO ORP).
Při použití aktuálních dat narážíme na problém, který byl zmíněn u mapy zobrazující pravděpodobný výskyt pozůstatků výmladkových lesů v jednotlivých typech biotopů České republiky. Tato data (SIL, potažmo ÚHÚL) totiž nereflektují lesy, které jsou objektivně výmladkového původu (a měly by tak být čistě technicky označované jako výmladkový les), ale byl v nich zahájen/proveden převod na les vysoký a jako takový jsou i v lesních hospodářských plánech evidovány. Jedná se především o takzvané nepravé kmenoviny (vyjednocené porosty, u nichž byl na původním výmladkovém pařezu ponechán pouze jeden, zpravidla nejsilnější kmen). Při užívání těchto dat je tedy třeba mít na zřeteli, že skutečný aktuální výskyt lesů výmladkového původu může být v dané prostorové jednotce o něco větší, než předkládané údaje ukazují. Zpřesnění dat a zahrnutí zmiňovaných porostů by však vyžadovalo velice časově náročný terénní průzkum a je téměř nereálné. Data je tak nutné brát jak jsou, ale na zmíněné aspekty nezapomínat při jejich interpretaci. Přesnost těchto údajů se navíc sama časem postupně zvyšuje, neboť zmiňované porosty nepravých kmenovin v současnosti často dosahují mýtního věku a po těžbě bývají nahrazovány novou výsadbou pěstovanou jako les vysoký.
Největší plocha nízkého lesa byla v roce 2018 uváděna pro SO ORP Rakovník (1 478 ha). Následovaly SO ORP Moravský Krumlov (1 424 ha), Znojmo (1 402 ha), Hodonín (566 ha), Ivančice (520 ha), Brno (477 ha), Šlapanice (459 ha) či Mikulov (413 ha). V rámci zastoupení nízkého lesa v celkové porostní ploše byly na čele žebříčku SO ORP Židlochovice (27,4 %), Moravský Krumlov (22,0 %), Mikulov (14,5 %), Pohořelice (12,6 %) a Ivančice (10,1 %). Nízký les byl evidován v 69 SO ORP, tedy přibližně v jedné třetině z celkového počtu těchto správních jednotek. Ve 44 z těchto jednotek (tedy přibližně ve 2/3 z nich) byl evidován také výskyt lesa středního.
Rozloha středního lesa ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností v roce 2018
Největší rozloha středního lesa byla v roce 2018 uváděna pro SO ORP Znojmo (468 ha). Následovaly SO ORP Poděbrady (462 ha), Uherský Brod (253 ha), Brno (239 ha), Kyjov (217 ha) či Hodonín (186 ha). Při porovnání procentuálního zastoupení středního lesa vzhledem k celkové lesní ploše jednotlivých SO ORP dominovaly Poděbrady (8,0 %), Brno (3,9 %), Hodonín (2,8 %), Znojmo (1,7 %), Uherský Brod (1,7 %) a Kyjov (1,6 %). Střední les byl alespoň fragmentárně evidován v 67 SO ORP, tedy přibližně v jedné třetině z celkového počtu. Počet SO ORP ze zastoupením středního lesa je tak velmi podobný počtu jednotek ze zastoupením lesa nízkého. Jejich překryv je přibližně dvoutřetinový. Existuje 23 SO ORP v nichž nebyl nízký les zaznamenán, ale střední les ano. Většina z těchto území má zastoupení středního lesa pouze v jednotkách či desetinách hektarů. Výjimku tvoří SO ORP Louny (18 ha) a Vsetín (34 ha).
Rozloha výmladkového lesa ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností v roce 2018
Pro hodnocení rozlohy výmladkových lesů byly sečteny údaje tvarů lesa nízkého a středního. Nenulové hodnoty takových lesů se v roce 2018 objevily v 93 SO ORP (45 % z celkového počtu). Největší uváděnou rozlohu výmladkových lesů vykazovaly SO ORP Znojmo (1 871 ha), Rakovník (1 482 ha), Moravský Krumlov (1 445 ha), Hodonín (752 ha), Brno (717 ha), Šlapanice (599 ha) či Ivančice (558 ha). Při srovnání poměru výmladkových lesů v celkové lesní ploše dominovaly SO ORP Židlochovice (27,5 %), Moravský Krumlov (22,4 %), Mikulov (14,5 %), Pohořelice (12,6 %), Brno (11,8 %), Hodonín (11,5 %), Ivančice (10,8 %) a Hustopeče (10,1 %).
Zásoba výmladkového lesa ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností v roce 2018
Databáze SIL obsahuje také údaje o zásobě jednotlivých tvarů lesa ve vybraných územních jednotkách. Zde byly využity pouze údaje o zásobě listnaté, reflektující tedy samotné výmladné dřeviny a nikoli případnou jehličnatou příměs. Pro celou Českou republiku je v roce 2018 udávána listnatá zásoba výmladkového lesa (součet zásoby nízkého a středního lesa) 1 771 000 m3 b.k. (tato suma představuje 1,4 % z celkové listnaté zásoby ČR a 0,26 % z celkové zásoby včetně jehličnanů). Z této celkové hodnoty je nejvíce zásoby výmladkového lesa situováno v SO ORP Znojmo (245 720 m3 b.k.), Rakovník (211 870 m3 b.k.), Hodonín (170 360 m3 b.k.), Moravský Krumlov (151 170 m3 b.k.), Poděbrady (144 970 m3 b.k.), Brno (109 560 m3 b.k.) a Kyjov (88 850 m3 b.k.).
Mapy rozšíření výmladkových lesů vytvořené na základě archivních materiálů pro historické území Moravy a Slezska
Péter Szabó, Botanický ústav AV ČR
Soubor zahrnuje dvě časové roviny, konec 18. a polovinu 19. století. Pro každou byly z archivních dokumentů excerpovány údaje o rozloze výmladkového hospodaření v rámci územněsprávní jednotky katastrálního území. Rozloha byla převedena na standardizovanou míru v hektarech. Pro každé období bylo provedeno dvojí zobrazení do mapy – v hektarech (absolutní zastoupení) a v podílu na všech lesích (relativní zastoupení) v každém katastru.
Mapy je třeba číst jako zobrazení archivních údajů. Zpracovány byly téměř kompletní dostupné údaje, ale zejména pro starší časovou rovinu se někdy žádné údaje v rámci katastru nedochovaly. Bližší údaje o zdrojích a jejich využití jsou uvedeny níže.
18. století
Pro vyobrazení rozlohy výmladkových lesů na území Moravy a Slezska na konci 18. století byla využita lesní fase (Waldfassion) josefského katastru. Josefský katastr vznikl na základě patentu Josefa II z r. 1785 a byl dokončen v r. 1789. Lze ho považovat za první moderní celostátní soupis všech pozemků (vč. lesů), který na rozdíl od předchozích soupisů zpracovával dominikální i rustikální půdu stejnou metodikou. Základní administrativní jednotka josefského katastru je tzv. katastrální obec. Jelikož na katastrální obce navazují dnešní katastrální území, jejich lokalizace je vzájemně kompatibilní a byla provedena na základě 3567 současných katastrálních území. Hranice katastrálních území se časem samozřejmě mohou změnit, to ale neovlivňuje relativní přesnost lokalizace. Údaje z lesních fasí pro každou katastrální obec byly zpracovány přímo z originálních rukopisů uložených v Moravském zemském archivu v Brně a Zemském archivu v Opavě. Pro některá katastrální území nebyla lesní fase k dispozici. Pro tyto lokality jsme se vždy pokusili vyhledat existující kopie fasí v archivech odpovídajících velkostatků.
Lesní fase josefského katastru obsahuje mj. údaje o rozloze a hospodaření lesů v jednotlivých katastrálních obcích. Rozloha je uváděna v dolnorakouských jitrech a čtverečních sázích, které byly převedeny na hektary. Způsob hospodaření není explicitně uveden, ale dá se spolehlivě odvodit z obmýtí. Existovaly dvě základní varianty: 40 let a nad 70 let, které byly interpretovány jako výmladkový a vysoký les. Takové údaje však chybí pro přibližně pětinu katastrálních území.
Interpretace: Na základě existujících údajů je patrné, že na konci 18. století byla drtivá většina listnatých lesů obhospodařována jako výmladkový les. Výmladkové lesy byly typické pro nížiny, kde byly často absolutně dominantní. Naopak na horách (vč. Českomoravské vrchoviny) byly výmladkové lesy vzácné, i když pro velkou část Českomoravské vrchoviny, pohoří jihovýchodní Moravy a Beskyd bohužel chybí data o hospodaření. Na úpatích hor je patrná zóna tvořící přechod mezi výmladkovými a vysokými lesy. Největší rozlohy výmladkových lesy byly evidovány na jižním okraji Moravy, na Drahanské vrchovině mezi Brnem a Prostějovem, v pahorkatinách střední Moravy a v okolí Zlína.
19. století
Pro vyobrazení zastoupení výmladkových lesů na území Moravy a Slezska v polovině 19. století byly využity údaje ze stabilního katastru a z publikace pod názvem Forststatistik für Mähren und Schlesien. Stabilní katastr byl vytvořen na základě patentu Františka I. z r. 1817 a různé etapy práce pokračovaly až do padesátých let 19. století. Jde o první katastrální soupis, který byl pořízen pomocí přesného trigonometrického zaměření a který je považován za přesnější než předchozí josefský katastr. Jako základní administrativní jednotku si stabilní katastr ponechal katastrální obce josefského katastru, a proto jsou údaje ze stabilního katastru také lokalizovány do dnešních katastrálních území. Stabilní katastr obsahuje detailní popis všech lesů včetně způsobu hospodaření (vysoký nebo nízký les) a obmýtí. Forstatistik für Mähren und Schlesien je statistický soupis moravských a slezských lesů, který inicioval Heinrich C. Weber a byl publikován v časopisu Verhandlungen der Forst-Section für Mähren und Schlesien v letech 1853-1857. Data pro tento soupis poskytovali místní lesníci, částečně potenciálně na základě údajů ze stabilního katastru. Díky kombinaci dvou uvedených pramenů jsou údaje pro 19. století mnohem úplnější než údaje pro 18. století a jsou k dispozici pro téměř každé katastrální území, které v 19. století patřilo Moravě nebo Slezsku.
Interpretace: Výsledky ukazují, že stejně jako na konci 18. století byly v polovině 19. století výmladkové lesy dominantní v nížinách a vzácně byly zastoupeny na horách (zhruba od 500-600 m nadmořské výšky). Větší množství zaznamenaných menších pařezin v 19. století oproti 18. století zároveň pravděpodobně svědčí o větší přesnosti pramenů v tomto období, spíše než o reálné změně, tj. stabilní katastr a Forststatistik zachytily i takové lesy, které kvůli své malé rozloze unikly taxátorům v 18. století. Pozoruhodné rozdíly mezi 18. a 19. stoletími jsou vidět hlavně na severu, východě a jihu zkoumaného území. Na jižním okraji Moravy se pravděpodobně jedná o změnu v plánu hospodaření v daných lesích a zůstává otevřené, do jaké míry tato změna odrážela skutečnou změnu ve struktuře dřevinného patra. Mnohem častější výskyt pařezin na severu Slezska a Moravy a na severovýchodní Moravě (oblast kolem Frýdlantu nad Ostravicí) lze vysvětlit buď jako skutečnou změnu nebo spíše – protože se jedná o menší lesy – jako výsledek vyšší kvality pramenů z 19. století.